Nahoru na horu 2020
Nahoru na horu 2020
Účast na čtvrtém ročníku seriálu výstupů s názvem Nahoru na horu. I přes komplikace způsobené známými jarními omezeními, pracovali organizátoři na celém ročníku v plném rozsahu. Některé výstupy přesunuli z jara na podzim do termínů až po plánovaném ukončení, některé popřehazovali mezi sebou, aby datumy nekolidovaly s jinými akcemi a nakonec se zdálo, že celá akce klapne. Bohužel jarní výstupy přesunuté do pozdnějších podzimních termínů nakonec škrtla druhá vlna bezpečnostních opatření. Místo 11 výstupů se podařilo zařídit 9. I tak náleží organizátorům dík za tvrdohlavě vytrvalou snahu - " nezabalit to"!
Praha – Brdy
6. června
Start akce byl posunut o jeden týden aby nebyly komplikace se „zdravotními“ příkazy. Start byl v obci Nepomuk a šlo se na druhý nejvyšší vrchol Brdů, na Prahu 862m.n.m. A protože tahle trasa by měřila pouze 3km, šli jsme se podívat ještě na Padrťské rybníky. Tak jsme ušli 17km a 250m převýšení; bývalým vojenským prostorem. Trasa by byla po celé délce vhodná i pro kola, kterých jsme ostatně potkávali přibližně stejné množství jako pěšáků. A to navzdory vlhkému, místy až deštivému počasí.
Prašivá – Beskydy
13. června
První výstup kterého se netýkaly žádné změny. Vybrali jsme si startovní místo v obci Kamenitá. Okamžitě se terén začal zvedat a za odměnu jsme se mohli brzo rozhlížet po areálu Hundai. Ale nejen. Počasí bylo totiž slunečné, dokonce letní. Došli jsme na Malou Prašivou 707m.n.m., kde bylo jediné registrační místo výstupu. Příjemná horská louka s turistickou chatou a dřevěným kostelíkem sv. Antonína. Ale vrchol Prašivé je ještě o něco dál a výš 843m.n.m. Výhledy na oblast Frýdku-Místku a Jablůnkova byly cestou, ale z vrcholu ne. Ten je porostlý stromy. Tentokrát jsme se vraceli stejnou cestou. Celkem jsme šli 6km a 350m převýšení.
Šerák – Jeseníky
27. června
Výstup byl plánovaný z Ramzové na Šerák, ale protože to je trasa kterou už znám, vymyslel jsem si úpravu. Začnu v Branné (600m) a půjdu kolem hájenky Banjaluka údolím Hučavy. Ta je po předchozích deštích krásně živelná. Dojdu na Vozku (1377m), kde už čeká zbytek výpravy a přes Keprník (1423m) dojdeme na Šerák (1351m). Do Ramzové jedeme lanovkou. V údolí Branné a Hučavy bylo příjemně, po většinu cesty slunečno a horko, na nejvyšších holých místech větrno. Moje trasa byla 16km a 1000m stoupání.
Ještěd – Ještědskokozákovský hřbet
18. července
Jeden start tohoto výstupu byl v Liberci, Horním Hanychově. Druhý na Ještědce. Cíl na vrcholové terase na Ještědu. Možných tras na výstup bezpočet. My jsme si vybrali úvodní úsek pod lanovkou, abychom se podívali na skokanské můstky. Ale nešli jsme přímo až na vrchol, brzo jsme se uhnuli směrem nad Výpřež a k vrcholu se blížili proti slunci. Na vrcholu jsme se při obchůzce vysílače rozhlédli po celém širém dalekém okolí. A když jsme začali chladnout kvůli větru, šli jsme se schovat dolů. Přes Ještědku a Černý kopec na Pláně pod Ještědem a pak do Horního Hanychova. Pro tentokrát to bylo 10km a 500m převýšení.
Přední Žalý – Krkonoše
25. července
Výstup na Přední Žalý měl jen vrcholové prezentační místo. Tak byla trasa vlastně jen na naší fantazii. Začali jsme tedy v údolí Labe mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem, u Bártlovy lávky. Odtud jsme vystoupali na Rovinku a pak už jsme se drželi jen na hřebeni. Šli jsme po Bucharově cestě přes Janský vrch a Zadní Žalý na Přední Žalý. Za Žalým jsme odbočili z Bucharovy cesty a začali jsme klesat do Vrchlabí. Ze začátku lesem později po asfaltu mezi loukami. Den to byl slunečný, až horký. Ušli jsme 12km s převýšením 450m.
Knížecí stolec – Šumava
8. srpna
Túra vojenským újezdem Boletice na Knížecí stolec 1236m.n.m. Možná šlo o první, pro veřejnost zorganizovanou turistickou akci v tomto vojenském prostoru. Registrační místo bylo zároveň i cílovým místem. Šlo se z Uhlíkova, kolem Adolfova kamene a památníku odstraňování následků Orkánu Kyrill, na Knížecí stolec. Nejvyšší vrchol výcvikového prostoru Boletice, s dřevěnou rozhlednou na vrcholu. Návrat byl kolem Uhlíkovského rybníka. 15km, převýšení 480m. Bylo jasno, horko, vcelku daleká viditelnost a asi poměrně nižší účast, než by si ta donedávna uzavřená krajina zasloužila.
Praděd – Jeseníky 29. srpna / Mariina skála – Českosaské Švýcarsko 12. září (bez naší/mé účasti)
Javořice – Vysočina
26. září
Celodenní déšť a výrazné ochlazení zapříčinilo asi nejmenší účast na této etapě letošních výstupů. Na startu v Mrákotíně se organizátoři krčili pod dekami při 5.°C a větru. Nás hřál pohyb. Šli jsme kolem rybníků Dolní a Horní Mrzatec, kolem zříceniny hradu Štamberk, lomu Řásná a Míchovy skály na nejvyšší vrchol Vysočiny na 836 metrů vysokou Javořici. Na jejím vrcholu stojí vysílač a prochází přes něho hlavní evropské rozvodí Labe-Dunaj. Organizátory tam přišel podpořit i starosta Mrákotína, který pak vedl skupinku účastníků i neznačenými cestami zpět do Mrákotína. Pro nás to znamenalo 17km a 350 metrů převýšení.
Bořeň - České Středohoří 10. října / Kelčský Javorník - Hostýnskovsetínské vrchy 17. října oba výstupy původně plánované na jaro byly přesunuty do podzimních termínů, ale nakonec stejně zrušeny.